Vítáme Vás na stránkách Běhu přes Městskou horu

O době zhruba před dvaceti až třiceti léty je možno mluvit jako o požehnané éře terénního běhání.

Není proto divu,že také v Berouně v roce 1978 vznikl terénní Běh přes Městskou horu,ku kterému v roce 1980 přibylo zimní dvojče-běh na lyžích Berounská desítka.

Oba tyto běhy byly určeny pro běžce nejrůznějšího věku a sportovního zaměření,zejména pak pro rekreační běžce.A aby nezůstalo jen u nárazového sportování,vznikly na Městské hoře i kolem Dědu dva značené běžecké areály.

Běh přes Městskou horu patřil mezi běhy,u kterých platí:když je běžíte,nadáváte na ty,kteří je vymysleli,když doběhnete,přemýšlíte,jak běžet příště lépe.

V této souvislosti je zajímavý následující popis tratě z doby vzniku běhu:

„Na začátku to není nejhorší,začíná se asi stometrovou rovinkou.Potom ale jde vše ráz na ráz.

Prudký padák směřující ke škole dá běžcům sestoupit až na samé úpatí Městské hory.Odtud není ústupu,existuje jen cesta vzhůru.Strmost výběhu z počátku zmírňuje klikatina cest.

Přesto za posledním zákrutem není nikomu do smíchu.Vedle úbytku sil to způsobuje deprimující pohled na rovný ostrý stoupák,končící na vrcholu Městské hory.Mnozí tu raději zaměňují klus za chůzi.Zvláštností tohoto běhu vůbec je,že se při něm nejen běhá ale i chodí.

U rozhledny,na vrcholu Městské hory,je nelehko.Nohy se podlamují a odmítají sloužit,ruce poklesávají ke kolenům,dech se jen stěží vyrovnává organizmu.

Celé tělo tu beznadějně touží po odpočinku.Už ale to jde s kopce.Pomalu se upravuje krok i dech.Na druhém konci Městské hory,nad hostincem U Kropáčů,se vrací nálada.Tuto náladu neberou ani další metry úzké,klikatící se cesty.Najednou však trať odbočuje po severním okraji Městské hory vzhůru.Poslední kopec běžeckého okruhu vypadá nevinně.Málo běžců ho ale vyběhne,většinou se tu chodí.Na poslední,dlouhé rovince je třeba už jen vydat zbytek sil,aby výsledný čas byl co nejlepší.Pro dorostenky,ženy a dorostence vše jedním okruhem končí.Muži běží dva okruhy,proto opětovně naběhnou na začátek běžeckého okruhu a celou běžeckou lahůdku si zopakují.Žáci a žákyně běží jen část běžeckého okruhu.

V cíli čeká všechny čaj a vlídné slovo.

Tento popis tratě aktualizovala následná praxe,která umožňovala zvolit kratší trať.Navíc do budoucna je vyloučen počáteční seběh ke škole.

Vedle zvláštnosti tratě vyskytovalo se při Běhu přes Městskou horu i další zvláštnosti.

Tak se běhalo intervalově ve dvojicích.Tento způsob byl výhodný jak pro rychlé,tak i pro pomalé běžce.Rychlí běžci měli stále volnou trať,pomalí běžci dobíhali promíšeni a tak u nich odpadly nepříjemné pocity s doběhem na konci startovního pole.Organizace běhu měla stabilní tvar.Atraktivní byl způsob výpočtu času jednotlivých běžců a jejich vyvěšování.Pomocí výpočetní techniky se během několika minut vypočítal čas každého běžce,zapsal se na lístek se jménem a vyvěsil se v pořadí docílených časů v příslušné kategorii.Tento způsob dal stálý přehled o průběhu běhu ve všech kategoriích a umožnil bezprostředně po skončení běhu vyhlášení vítězů.Při něm už visely na vyměšovacím zařízení stovky setříděných lístků.Všichni účastníci běhu dostávali upomínkové vlaječky příslušného ročníku,nejlepší tři běžci v každé kategorii diplomy a výslužku berounských koláčů.Nárok na čtvrtkilovou supermedaili běhu měli vítězové jednotlivých kategorií.Jistou dobu odměňovala rada Městského národního výboru v Berouně nejrychlejšího muže a ženu štítem města Berouna.

V třinácti ročnících běhu Přes Městskou horu,které následovaly po vzniku běhu,startovalo zhruba 3700 běžců,při čemž většina ročníků měla účast od 300 do 400 běžců.Účastníci byli převážně Berouňáci,jinak se účastnili běžci z celých Čech,věkově od dvouletých po osmdesátníky.

Záštitu nad během po celých třináct let měl Městský národní výbor v Berouně,jehož věcná a finanční podpora hodně přispívala ke zdárné realizaci běhu.Běh měl velmi dobrou úroveň a pověst.

Po roce 1990 se ještě uskutečnilo pět ročníků tohoto běhu v pozměněné podobě.Pořádání dalších ročníků na Městské hoře nebylo povoleno.

V roce 2002 nastala změna a uvolnění.Organizace běhu se chopili,mladí lidé,kteří chtějí zapracovat na obnově kdysi tak populárního běhu.V dnešní uspěchané a na fyzický pohyb zchudlé době to nebudou mít lehké.Nicméně ať v maximální míře ožijí další ročníky Běhu přes Městskou horu!

Na začátku tohoto povídání byla zmínka o spojení a spřízněnosti Běhu přes Městskou horu s během na lyžích Berounská desítka.Proto by patrně neškodilo ztratit pár slov o Berounské desítce.

Berounská desítka byla velkou berounskou kuriozitou.Ta spočívala v tom,že se čekalo na sníh,když napadl,tak během čtyř dní muselo být vše spuštěno a připraveno.To se podařilo u šesti z dvanácti ročníků,v šesti ročnících se běželo bez lyží.Účast na sněhové variantě s lyžemi byla převážně 160 běžců.Navíc třikrát ,s týdenním odstupem od běhu na lyžích,se podařilo uskutečnit běh lyžařských štafet,jednou se na něm sešlo dokonce 23 mužských a ženských štafet.V posledních dvou ročnících byl běh spojen s cílovým pochodem na Zdenčinu.Všech těchto radovánek se ve dvanácti ročnících Berounské desítky zúčastnilo zhruba 1800 lidí.V roce 1992 byl tento běh transformován na terénní běh a závod horských kol.V této podobě se úspěšně uskutečnilo dalších dvanáct ročníků Berounské desítky.

 

                                                                                  Autor článku

                                                                                   ing.Vladimír Chuchler

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one